Teze na podporu kreacionismu

| 27. 09. 2010 |

«Zpět

Teze na podporu kreacionismu

Teze na podporu kreacionismu

Evoluční biolog a filozof Stanislav Komárek se svého času vyjádřil, že evoluční teorie „představuje biologický problém, kterému se asi dostalo největší publicity za lidskou historii" (Vesmír č.6/1997). Časopis National Geographic (1) označil loni Darwinův spis O původu druhů za „nejtřaskavější knihu v dějinách vědy". Důvodem je, že tato teorie zasáhla do širokého spektra oborů lidské činnosti, a zejména, že se dotýká základních otázek našeho života. Tím se pro křesťany stává výzvou, aby se s ní se znalostí věci, a na biblickém základě, vyrovnali. Srozumitelnou, věcně správnou a biblicky odůvodněnou odpovědí na tuto výzvu se jeví kreacionismus, bez ohledu na negativní konotace, kterými je toto označení zatíženo. Tyto teze jsou pokusem o stručné vystižení podstaty problému.

  1. Sřet paradigmat

    U evoluční teorie se jedná o střet mezi dvojím paradigmatem (2, 3, 4) - materialistického naturalismu a biblického theismu. Tato teorie měla hned od počátku (1859) dosah do oblasti mimo biologii, který vedl k přímé konfrontaci s vírou ve stvoření:

    Pokud jsem se zmýlil v hodnocení významu přírodního výběru, což ale ani zdaleka nepřipouštím, tak jsem alespoň - jak doufám - podstatnou měrou přispěl k překonání dogmatu o speciálním stvoření (Charles Darwin v dopise Asa Grayovi (22), 1861).

    Postupně jsem poznal, že Starému zákonu se nedá věřit více než svatým knihám hinduismu nebo pověrám barbarů... Postupně jsem došel k přesvědčení, že křesťanství není zjevené náboženství (Nora Barlow, Autobiography of Ch. Darwin, 1958).

    Traduje se, že když Alfred Wallace [spoluobjevitel principu přirozeného výběru] řekl, že lidská inteligence nemohla vzniknout působením přírodního výběru, tak mu Darwin odpověděl velkým NE, které na papíru třikrát podtrhl (Bolton Davidheiser (5)).

  2. „Pouhá" vědecká hypotéza

    a) Z oblasti teoretické a makromolekulární chemie (8, 9): nemožnost tzv. chemické evoluce, jinak nezbytného prvního stupně abiogeneze. Důvody: neřízená polykondenzace (reakce, kterou vznikají lineární makromolekuly typu DNA) je statistický proces, který neposkytne biologicky významnou strukturu, nýbrž náhodně uspořádaný řetězec; dále jsou výchozí přírodní sloučeniny zásadně racemáty (směs levotočivých a pravotočivých molekul), kdežto biologicky funkční produkty (bílkoviny, nukleové kyseliny) mají usměrněnou optickou aktivitu.

    Představa, že složité biologické struktury života vybublaly z prebiotické polévky, je ta nejsterilnější a nejsměšnější představa v historii lidského poznání. Inspirovala všechny zjednodušující jalovosti 20. století. (Jonathan Wells, Darwinismus a inteligentní plán, 2007)

    b)
    Z oblasti termodynamiky (5, 10): v izolovaném systému jsou spontánní děje omezeny 2. zákonem termodynamiky (ve směru k nižšímu stupni uspořádanosti, doprovázenému zvyšováním entropie); není znám žádný přírodní princip, který by umožňoval samoorganizaci hmoty ve smyslu evoluce; tvrzení evoluční teorie je v zásadním rozporu se známým Pasteurovým experimentálně prokázaným principem „život jen ze života" (1862); při hodnocení fosilní zprávy je podstatný rozdíl mezi „vývojem života" a „dějinami života" (11).

    c)
    Z oblasti teorie informace (12, 13): informace je nehmotná veličina, která nikdy nevzniká sama od sebe - je vázána na působení (vklad) inteligentního činitele; informační obsah DNA není možné vysvětlit spontánními přírodními procesy - má povahu vnesené informace; obdobně je vznik buňky (jako základní struktury živé hmoty) a různých složitých molekulárně-biologických soustav (typu bakteriálního bičíku, imunitního systému, srážlivosti krve atp.) omezen principem neredukovatelné složitosti (darwinistické gradualistické schéma je pro vysvětlení nepoužitelné).

  3. Arogantní postoj

    Evoluční teorie není prokázaným poznáním vědy, nýbrž jen vysoce spekulativní vědeckou hypotézou (6, 7). Mezi hlavní vědecké námitky patří:

    Autoritativní a přezíravé (až zpupné) vystupování evolucionistů je nepatřičné a ostudné:

    Evoluce je všeobecně přijímaná teorie nikoli proto, že může být dokázána její správnost, nýbrž proto, že jediná alternativa, speciální stvoření, je prostě nemyslitelná (D. M. S. Watson, Londýnská univerzita, 1929).

    Je mnoho těch, kteří o věci moc nevědí, ale nevznášejí námitky, neboť slyší, že každý, kdo není omezený a bigotní, přijímá evoluci jako fakt (Bolton Davidheiser (5)).

    Český spolek pro potírání pavěd by rád nějak rozbil inteligentním designérům jejich chystaný sabat. To, že se v Praze sejdou různé sorty bigotů a ignorantů, by snad nemuselo být důvodem, abychom podobně blbli i my ostatní (Evoluční biolog Jan Zrzavý o konferenci „Darwin and Design" v Praze 2005, Respekt č.42/2005).

  4. Plnohodnotná alternativa

    Kreacionismus má povahu kvalitní, plnohodnotné alternativy (15, 16, 17, 18):

    Nejdůležitější prohlášení Bible o stvoření není obsaženo v knize Genesis, nýbrž v úvodní pasáži Janova evangelia:* Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh... Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. Kdežto metafyzický příběh evoluce tvrdí, že vše vzniklo neosobními, neinteligentními silami.

    Rozdíl mezi biblickým a naturalistickým podáním je zásadní a žádný kompromis zde není možný. Po více než jedno století převládala v biologii domněnka, že návrh či koncepce je hypotéza, kterou je možno vyloučit s odůvodněním, že jde o fundamentálně apriorní ideu, která je tudíž vědecky nezdravá. Tento závěr je možno interpretovat nábožensky, na náboženských předpokladech však nespočívá...

    Myšlenka, že to byli oponenti evoluce, kteří byli zaslepeni omylem apriorismu, je jedním z největších mýtů biologie 20. století (Michael Denton, Evolution - A Theory in Crisis, 1985).

    Darwinismus není ve skutečnosti založen na empirické evidenci. Jeho pravý základ spočívá ve filozofii, a to specificky v metafyzickém naturalismu... Když křesťanští teisté zaujmou pozici, že inteligence, která nás přesahuje, byla podstatným činitelem při biologickém stvoření, bude to znamenat velký příspěvek k hledání pravdy (Philip E. Johnson (3, 23)).

    Považoval bych za nedbalost, kdybych nevyslovil poděkování za pomoc a přízeň od Boha, Stvořitele vesmíru a Autora života (G. J. van Wylen, Thermodynamics, 1947; originální vyjádření v úvodu vědecké publikace).

  5. Spojení nespojitelného?

    Teistická evoluce je sice pochopitelným, avšak vysoce sporným pokusem o smíření neslučitelného (15, 19, 20):

    a) Z hlediska poznání vědy: Proti propracovanému schématu naturalistické evoluční hypotézy staví jen vágní náboženskofilozofické spekulace (učebnic evoluční biologie jsou stovky, učebnice psaná z pozice teistické evoluce snad ani jedna).

    Teologové (či teističtí vědci) přežívají v akademické obci nikoli výzvami naturalismu založenými na konkurenční interpretaci reality, nýbrž snahou nalézt místo v rámci reality definované vědeckými naturalisty (Philip E. Johnson (3)).

    b) Z biblického hlediska se teistická evoluce dostává do rozporů s konsistentním učením Bible o dějinách spasení, které je založeno na historických skutečnostech stvoření člověka a jeho pádu do hříchu, a odtud odvozeném chápání smrti a pohledu na Krista jako druhého Adama. Problémem je zejména svědectví Bible o „velmi dobré" kvalitě původního stvoření, o přímém stvoření člověka a o fyzických důsledcích Adamova pádu, které jsou s evolučním schématem neslučitelné.

    V závěru své knihy O původu druhů Darwin píše, že cílem evoluce je další pozitivní vývoj a „vymírání tvarů méně zlepšených" a uzavírá: „Tak z boje v přírodě, hladu a smrti přímo vyplývá ten nejvznešenější pojem, který jsme schopni pochopit, totiž vznik vyšších zvířat."

    Nový zákon považuje Adama za předka celé lidské rasy. Pohled dnešní biologie je jiný. S našimi vědomostmi je více konzistentní předpokládat, že Bůh použil přírodních procesů a stvořil člověka z těla opice, které připravil evolučním procesem (R. J. Berry, in: Creation and Evolution (21)).

    Biblická zpráva o stvoření člověka neznamená nutně, že Adam a Eva neměli žádné předky... Jejich těla mohl Stvořitel připravovat po miliony let evolucí tzv. hominidů (Pavel Javornický, Když se víra s vědou nehádá, 2009).

    Kdyby nebylo smrti, nebylo by ani života. Z tohoto axiomu evoluční teorie nevede žádná cesta ven. Pokud tedy přijímáme evoluci jako reálné stvoření, přijímáme tím také svoji smrt jako pozitivní a tvořivý faktor (Hans Mohr, in: Leben durch Sterben? (20)).

  6. Závěr

    Teistická evoluce už svým názvem svědčí o snaze podřídit poselství Bible evoluční doktríně. Kreacionismus už svým názvem podává svědectví o Bohu jako Stvořiteli a udržovateli vesmíru a života.

    Teistická evoluce je nepřijatelným pokusem o smíření neslučitelného. Kreacionismus je jasným vyznáním o Bohu Stvořiteli. Pro teistickou evoluci není důvod ani z hlediska poznání vědy, ani z hlediska učení Bible. Pro kreacionismus je tentýž důvod jako byl vždycky: Jasné svědectví živého Boha v jeho Slově.

    - Ing. Josef Potoček -

    Článek citován v původní verzi.


Použité prameny (necitované přímo v textu)

1 David Quamen, Darwin: první střípky inspirace, NG, č.2/2009

2 Phillip E. Johnson, Spor o Darwina, Návrat domů, Praha 1996

3 Phillip E. Johnson, Reason in the Balance, The Case Against Naturalism in Science, Law & Education, InterVarsity Press, Illinois 1995

4 John Lennox, Hat die Wissenschaft Gott begraben? Eine kritische Analyse moderner Denkvoraussetzungen, SCM R. Brockhaus, Witten 2009

5 Bolton Davidheiser, Evolution and Christian Faith, PRPC, New Jersey 1980

6 A.E. Wilder-Smith, Die Naturwissenschaften kennen keine Evolution. Experimentelle und theoretische Einwände gegen die Evolutionstheorie, Schwabe, Basel 1985

7 Henry M. Morris, Some Call it Science, The Religion of Evolution, El Cajon 2006

8 Bruno Vollmert, Das Molekül und das Leben, Vom makromolekularen Ursprung des Lebens und der Arten, Rowohlt, Reinbeck b.Hamburg 1985

9 Charles B. Thaxton a kol., Tajemství vzniku života, Kritická analýza současných teorií, Návrat domů, Praha 2003

10 Emmett L. Williams (Ed.), Thermodynamics and the Development of Order, ICR 2002

11 Manfred Stephan & Thomas Fritzsche, Sintflut und Geologie, Schritte zu einer biblisch-urgeschichtlichen Geologie, Hänssler, Holzgerlingen 2000

12 Lee Spetner, Not by Chance! Shattering the Modern Theory of Evolution, Judaica Press, N.Y. 1998

13 Werner Gitt, Am Anfang war die Information, Hänssler, Holzgerlingen 2002

14 Michael J. Behe, Darwinova černá skříňka, Návrat domů, Praha 2001

15 Edgar H. Andrews, God, Science & Evolution, Evangelical Press, Welwyn 1985

16 J.P. Moreland (Ed.), The Creation Hypothesis, Scientific Evidence for an Intelligent Designer, InterVarsity Press, Illinois 1994

17 Reinhard Junker, Siegfried Scherer, Evolution. Ein kritisches Lehrbuch, Weyel Lehrmittelverlag, Giessen 2006

18 „Ich glaube an Gott den Schöpfer..." Die Frage nach dem Ursprung in biblischer und naturwissenschaftlicher Sicht. Beiträge vom Kongress des Gemeindehilfsbundes in Bad Gandersheim 27.2.- 1.3.2009, idea Dokumentation 2009

19 Werner Gitt, Použil Bůh evoluce? CLV, Bielefeld 1993

20 Reinhard Junker, Leben durch Sterben? Schöpfung, Heilsgeschichte und Evolution, Pascal Verlag, Berlin 1993

21 Derek Burke (Ed.), Creation and Evolution, When Christians Disagree, Inter-Varsity Press, Leicester 1985

22 Asa Gray (1810 - 1880), nejvýznamnější americký botanik 19. stol.

23 Phillip E. Johnson (* 1940), emeritní profesor práv, 30 let působil na University of California, Berkele